Přihlašte se a získejte VIP obsah. Pro novou registraci klikněte zde.
VIP obsah je určen pro každého odběratele blogu ZDARMA.


Neznáte heslo? Zkuste reset hesla.

Tento obsah je pouze pro přihlášené VIP členy. Členství je bezplatné. Pro novou registraci klikněte zde.

Neznáte heslo? Zkuste reset hesla.

Zadejte e-mail, který jste použili k registraci. Zašlu Vám na něj nové heslo.

17. 10. 2018

O tom, jestli budeme Zoe učit anglicky hned od malička, jsme se doma nemuseli ani moc rozhodovat. Jazyk umím celkem dobře a byl by hřích nevybavit dceru dovedností, kterou si v pozdějším věku ani sama nebude uvědomovat.

Hodně lidí z okolí (hlavně ti, co mají děti) nás odrazovalo, že je na to ještě brzy, ať počkáme do první třídy. Z mého pohledu je to prostě pozdě. A protože mám náhled na to, jaké jsou dovednosti “angličtinářů” na základce, rozhodně nechci, aby moje dcera odcházela s dovedností “tfankjů” pro thank you. Nebo “frujt” u fruit či ještě hůř “fůt” pro foot.

To, že existuje něco jako bilingvní výchova dětí jsem tušil, ale nikdy moc neřešil. Od malička jsem se pohyboval v cizojazyčném prostředí. Nezměnilo se to ani v pubertě, a dnes to je podobné.

Osobně ale neznám nikoho, kdo by učil své dítě jazyk, který není jeho rodný a proto jsem neměl vzor. Znám pár vietnamských rodin, kde mají malé děti, které učí vietnamsky i česky. Ale tady je obrovská výhoda, protože dítě vidí češtinu v praxi. Přicházet do styku s angličtinou u Zoe bude horší. A anglické pohádky jsou nesmysl. Dítě potřebuje použití jazyka rozpoznávat z mimiky okolních lidí. Ideálně od svých nejbližších, tedy rodičů, rodiny. Paradoxně jsem našel super inspiraci u jednoho táty (Hyunwoo Sun) z Koreje, který učí syna anglicky a máma korejsky. Na dítě mluví dle potřeby. Oba jazyky promíchávají.

 

Nejdříve jsem si myslel, že v tom bude mít Zoe guláš. Že když jednou řeknu “Kde máš ucho?” a podruhé “Where is your ear?”, bude zmatená. Když jsme začali pojmenovávat zvířátka, třeba krtek jako “mole”, zjistil jsem, že Zoe nemá vůbec žádný problém rozlišit, kdy to má říct česky a kdy anglicky. A tak je to vlastně u všeho.

Ze začátku vůbec anglické slova neříkala. Přišlo mi, že když na ni mluvím anglicky, je to bez efektu. Ke konci druhého roku však začala chápat, že něco pojmenovávám. Teprve zhruba před pár měsíci začala aktivně sama od sebe anglicky mluvit. Zatím jsme u pojmenovávání věcí kolem nás, pojmenovávání činností ("we'are going to the office", "let's go home", atp.). Neříká složité věty a ani se o to nepokouší. Jsem ale přesvědčený, že to bude stejné jako se slovy. Teď je ve fázi poslechu, a až bude připravená, začně mluvit i ve složitějších větách (doufám).

Malou ukázku najdete na mém instagramu v uložených stories, pod názvem Zoe's office.

Jestli vás tento typ článků zajímá, nejlépe mi to dáte najevo tím, že napíšete pod článek nějaký svůj komentář. Bude to pro mě signál, že mám napsat či natočit pokračování.


Líbil se vám článek? Sdílejte jej.


comments powered by Disqus
Zpět